Dne 18. 6. 2019 pořádal Institut pro politiku a společnost ve spolupráci s časopisem ERA21 veřejnou debatu na téma Umění v brněnském veřejném prostoru. Vystoupili na ní Marie Foltýnová, kurátorka a vedoucí oddělení správy veřejné plastiky, Galerie hlavního města Prahy; David Zajíček, vedoucí oddělení veřejného prostoru, Kancelář architekta města Brna a Marika Kupková s Markétou Žáčkovou, kurátorky festivalu Brno Art Open 2019.

Marie Foltýnová zmínila, jaká díla a památky má Galerie hl. m. Prahy ve své správě. K  údržbě veřejných plastik je nutné mít jejich kompletní soupis, a tedy zjistit, kdo je jejich vlastníkem, kde se nachází, a v jakém jsou stavu. Zajímavým faktem je, že mnoho plastik nacházejících se na území metropole nepatří nikomu, jelikož se k nim nikdo nehlásí. Je nutné si uvědomit, že každá socha pevně spojená s pozemkem má dle občanského zákoníku status nemovitosti, a tak se k ní také musíme chovat. Dříve než začneme uvažovat o novém umění ve veřejném prostoru, si musíme uvědomit, co máme, kde to máme, a v jakém stavu to máme.

David Zajíček představil, jak se Kancelář architekta města Brna dostane do kontaktu se sochami v ulicích. Prvním okruhem činnosti je tvorba dokumentu Principy tvorby veřejných prostranství města Brna. Je to koordinační dokument, který má za cíl se komplexně dívat na tvorbu a úpravu veřejných prostranství. Úkolem je stanovit, jak by se mělo k novým i starým dílům ve městě přistupovat. Druhým okruhem činnosti jsou konzultace s odbory kultury jednotlivých městských částí o různých záměrech a návrzích na umístění trvalých uměleckých děl. Odbor kultury Magistrátu statutárního města Brna si dal za cíl každý rok obohatit veřejný prostor o jednu sochu.

Marika Kupková a Markéta Žáčková uvedly, že Brno Art Open 2019 (BAO) nemá programově za cíl instalovat monumenty a sochařská díla, která se instalují tradičním způsobem. V rámci Brna působí mnoho méně i více úspěšných realizaci a cílem  BAO není jím konkurovat. Pokud má mít festival tendenci komunikovat se společností a mít nádech aktivismu a zároveň má zprostředkovat současné umění, které v rámci objektivnosti pracuje s něčím dočasným či netrvalým, tak si musíme připustit, že festival nebude naplňovat klasický formát objektu nebo sochy na podstavci. To může u širší veřejnosti budit i rozpaky nebo rozčarování. BAO je prezentací dočasných děl a můžeme říci, že se jedná o bienále současného umění. Některá díla z BAO půjdou zpátky „do oběhu“ a některá tiše zmizí.  Přestože se jedná o dočasné realizace, tak je cílem najít pro díla další využití.