„Nyní to jsou tři měsíce od napadení Ukrajiny Ruskem. Na věc se rýsují různé pohledy. Ty souvisí nejen s geografickou polohou evropských zemí, ale také s odlišnou historickou zkušeností s Ruskem. Je zde ale také myšlenka o tom, kam bude směřovat konflikt a jaké mohou být jeho následky. Co můžeme Ukrajině nabídnout a jaký typ vztahů s Ruskem po válce do budoucna chceme mít.“ O tom v dalším díle podcastu komentátora Lidových novin Jana Macháčka mluvil politolog a historik z univerzity Sciences Po v Paříži Jacques Rupnik.

Podcast War zone Jana Macháčka vznikl z iniciativy Institutu pro politiku a společnost a věnuje se kontextu probíhající války na Ukrajině. Pátý díl byl zaměřen na (ne)jednotu Evropy v rámci ruské agrese na Ukrajině.

„Je tu dělítko, které vzniklo kvůli tomu, že Ukrajinci byli schopni bránit se daleko lépe, než to kdokoliv na Západě očekával. Také ale nikdo nečekal, že ruská armáda je v tak špatném stavu,“ uvedl Rupnik a upozornil na fakt, že ukrajinská armáda byla na tento konflikt připravena po materiální i vojenské stránce. Zároveň se změnila taktika Ruské federace při vedení vojenských operací a jako příklady pro srovnání uvádí konflikt v Sýrii, Gruzii či letos v Kazachstánu. Charakter války na Ukrajině je ovšem zcela odlišný. To podle Rupnika stojí za neúspěchem ruské agrese, která nemůže nikdy dostát svých původních cílů.

Při pohledu na současné výroky jednotlivých evropských státníků i samotného ukrajinského prezidenta je patrné, že situace se za 3 měsíce od vypuknutí konfliktu změnila. Podle Rupnika bude nutné určit, jaké jsou ukrajinské zájmy a jaké jsou ty evropské. Zmiňuje také, že jakákoliv další jednání musí být vedena přímo Ukrajinci a nikým jiným. Rupnik ovšem poznamenává, že sami Ukrajinci si musí udělat jasno v tom, jak vidí svou zemi a vztahy s Ruskem po válce.

Myšlenky na poválečné jednání ze strany Ukrajiny musí být ale vždy v kombinaci s dalšími entitami, které budou potenciální mír garantovat. Zde je dle Rupnika nutné zejména vyjednat příměří. To samotný konflikt ale pouze pozastaví. Dalším krokem musí být jednání, které ovšem musí být zarámováno obdobím, v jehož rámci se budou vztahy dále posuzovat. V tomto kontextu tak zmiňuje 24. únor letošního roku jako počátek plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu nebo rok 2014, kdy došlo k obsazení poloostrova Krym.

Jako důležitý prvek v dalším vyjednávání s Ruskem Rupnik vyzdvihl společný evropský záměr, aby Rusko nebylo vazalem Číny. Doplnil, že rozložení sil je dnes jasně na straně Číny. „V 50. letech to bylo naopak. Rusko, resp. Sovětský svaz byl ten hlavní hráč a měl Čínu jako svého mladšího partnera,“ dodal s tím, že jakýkoli nevyvážený vztah, kde se Rusko bude cítit poníženě a ukřivděně bude pro poválečné vyjednávání další významnou překážkou.

V souvislosti s evropskou reakcí na ruskou agresi se také nabízí otázka německého přístupu k podpoře Ukrajiny. Podle Rupnika je současná reakce Německa ovlivňována vlastním pocitem viny na samotném konfliktu, odkazuje na budování plynovodu Nord Stream 2, ale zároveň také obrovskou snahou konflikt ukončit. Snahu o ukončení podle něj ukazují zejména zvýšené výdaje na zbrojení a dodávky zbraní na Ukrajinu.

Pro dosažení co nejjednotnější reakce Evropy bude hrát významnou roli také Polsko. „Jejich politická reakce na ruskou agresi není zase takovým překvapením, jelikož Ukrajina není pro Poláky cizí země. Historicky ukrajinské národní uvědomění vzniklo vůči Polákům. Polsko se ale tímto okamžikem změní, přehodnotí své vztahy k Ukrajině a k Ukrajincům,“ doplňuje Rupnik.