Každá země, která se potýká se současnou pandemií COVID-19, se s nebezpečnou situací vypořádává jinak. Některým zemím se v této věci daří lépe, jiným naopak hůře. Současná situace vyvolává řadu otázek, zejména pak, co bychom mohli udělat jinak, nebo proč jsme nebyli lépe připraveni. Moderní technologie nám umožňují nahlédnout do různých koutů světa. Následně se můžeme pokusit odpovědět na zmíněné otázky.

Země a území jako Singapur, Tchaj-wan, Korejská republika nebo Hongkong patří mezi úspěšnější v boji proti COVID-19. Na druhé straně jsou státy, které mají velký problém současnou situaci zvládat, a to z různých příčin. Mezi ně patří: Nepřipravenost, podcenění situace, horší úroveň zdravotnictví nebo utajování a manipulace s fakty v případě autoritářských režimů.

Pro úspěšný boj s virem je nutná vzájemná spolupráce na globální úrovni. Žádný stát nedokáže v celosvětovém měřítku COVID-19 porazit sám. Z hlediska propojenosti světa tak ani relativně úspěšné státy nemají vyhráno.

Na místě je učit se od těch úspěšných. Následující kapitoly tak popisují specifika vybraných zemí, které lze označit za úspěšnější v boji proti šíření nového typu koronaviru.

SINGAPUR

Městský stát Singapur byl třetí zemí, ve které se objevila osoba nakažená novým typem koronaviru. V únoru 2020, zhruba dva měsíce od prvního zaznamenaného případu v čínském Wu-chanu, bylo v Singapuru již 80 nakažených. V tu dobu byl Singapur na druhém místě za ČLR (Čínskou Lidovou republikou) v počtu nakažených osob.

Singapur byl v roce 2003 zasažen epidemií SARS (z angl. Severe Acute Respiratory Syndrome). Během ní v zemi zemřelo 33 lidí a trvalo 5 měsíců, než se situace vrátila do normálního stavu. V Singapuru si hrozbu epidemií uvědomili s ohledem na budoucnost a přijali konkrétní opatření: Byla vytvořena nová zdravotnická infrastruktura, byly zavedeny komplexnější cestovní kontroly apod.

Během roku 2009 se ukázalo, že cesta, kterou se Singapur vydal, je správná. V té době zemi zasáhla chřipka H1N1, která byla nakažlivější než vir SARS. Singapur tak jen přizpůsobil již zavedená opatření a situaci zvládl.

Při současné pandemii singapurská vláda přijímá další opatření a zpřísňuje pravidla. Dochází k uzavření škol a k rušení veřejných akcí. Singapur jako jedna z prvních zemí aplikovala velmi přísná pravidla pohybu osob, která byla tehdy vnímána jako kontroverzní. Městský stát dále umí velmi dobře pracovat s informacemi a má zavedený systém, který pomáhá informovat obyvatelstvo nejen o současné pandemii. Skrze informační systémy se tak každý občan může dozvědět, kde se ohnisko nákazy vyskytuje.

Zásadním faktorem byl i dostatek testů a rozumně navržený systém testování. Nejdříve byli testováni lidé, kteří se nacházeli v postižených oblastech, potom ostatní, kteří byli v Číně během posledních 14 dní, dále všichni, kteří měli symptomy onemocnění COVID-19 nebo kdokoliv, kdo byl v kontaktu s nakaženou osobou.

Pokud je někdo v karanténě, dostává od státu finanční pomoc. Domácí karanténa funguje v Singapuru jinak, než jak jsme zvyklí. Několikrát za den totiž přijde osobě v karanténě textová zpráva, ve které je odkaz a na něj se musí tzv. kliknout. Tímto úkonem vláda zjistí lokaci dotyčného a pokud není doma, čeká ho vysoká pokuta. Osoby v karanténě také preventivně navštěvují pověření pracovníci. Ti zjišťují, jestli dotyčný nenechal telefon doma a vyřízení úkonu neprovedl někdo jiný z rodiny.

Faktor úspěchu tkví v rozumné a svědomité organizaci vlády. Vše je velmi transparentní, a navíc pomáhá fakt, že panuje vysoká důvěra ve vládu a v předkládaná nařízení. Zavedeným systémem a zmíněnými opatřeními se Singapuru podařilo snížit nástup pandemie včetně její druhé vlny a udržet si velmi nízký počet obětí.

TCHAJ-WAN

Propojení mezi Čínskou lidovou republikou (ČLR) a Tchaj-wanem je poměrně intenzivní i přes to, že mezi nimi panuje dlouhodobé napětí. Mnoho lidí z Tchaj-wanu v ČLR pracuje a země jsou silně obchodně propojeny. ČLR a Tchaj-wan od sebe leží zhruba 100 km daleko. Většina obyvatel Tchaj-wanu také žije ve městech a hojně využívá městkou dopravu. Kvůli těmto východiskům se očekávalo, že Tchaj-wan bude jedním z nejvíce postižených území. Nicméně opak je pravdou.

Jako v případě Singapuru i Tchaj-wan těží z předchozích zkušeností a z včasné reakce. Navíc virus SARS v letech 2002–2004 ochromil Tchaj-wan ještě více než Singapur. Během této epidemie zemřelo 73 lidí a ekonomické dopady byly značné – země tehdy nebyla vůbec připravena.

31. prosince 2019, několik dní po zaznamenání prvního výskytu viru, byly nařízeny kontroly letů z Wu-chanu, krátce poté navazoval zákaz vstupu do země lidem z Wu-chanu, zákaz turistických návštěv, a nakonec i zákaz vstupu občanům ČLR.

Tchaj-wanská vláda také ihned převzala kontrolu nad distribucí ochranných prostředků. Občané tak získali možnost každý týden zakoupit několik kusů pro sebe a svoji rodinu za dostupnou cenu. Tento systém funguje i online a rodiny si mohou objednat ochranné prostředky dopředu. To zlepšuje plánování a zamezuje nedostatku důležitého zboží.

Dále byl zřízen ústřední krizový štáb spadající pod ministerstvo zdravotnictví. Do jeho činnosti patří: Informování veřejnosti, vyhledávání a mapování infikovaných, vzdělávání veřejnosti ohledně viru, denní briefingy a prevence.

Tchaj-wan je technologický gigant, jemuž digitalizace značně pomáhá v boji s pandemií. Data o pacientech jsou uloženy v centrálním systému a jsou sdíleny mezi lékaři, nemocnicemi, klinikami a lékárnami. To velmi usnadňuje a urychluje práci. Celý zdravotní systém je propracovaný a je dostupný všem vrstvám společnosti. Na Tchaj-wanu také provozují podobný sledovací systém osob v karanténě jako v Singapuru.

Tchaj-wan na nátlak ČLR Světová zdravotnická organizace (WHO) neuznává a je tak odříznut od informačního systému. Vzhledem k úspěchům Tchaj-wanu se lze na věc dívat i pohledem, že tím WHO paradoxně přichází o cenné informace. Dalším paradoxem je, že ČLR limitovala skupinové turistické zájezdy v roce 2016 a o tři roky později zakázala vycestovat jednotlivcům na Tchaj-wan. Tudíž tato opatření neúmyslně omezila větší rozšíření COVID-19.

HONGKONG

V počátcích šel Hongkong ostatním zemím příkladem. V autonomním subjektu, jehož ozbrojené síly a mezinárodní politika spadá pod ČLR, se podařilo zpomalit nástup COVID-19 a ukázalo se, že včasné implementování základních bezpečnostních opatření (časté mytí rukou, uzavření škol, zrušení veřejných akcí, nošení roušek, měření teploty při vstupu do veřejných budov, držení přiměřeného odstupu a sledování nakažených) funguje.

Během první půlky března, kdy se virus rychle šířil např. Japonskem a Jižní Koreou, bylo v 7,5 milionovém městě pouze 150 nakažených.

Počet nakažených se začal zvyšovat, když se řada obyvatel Hongkongu vracela domů ze zahraničí a z pevninské Číny. Situace si vyžádala nová opatření a následně byl zamezen vstup všem, kteří nemají v Hongkongu bydliště.

Město se na začátku března začalo vracet do normálního stavu, mnoho lidí začalo znovu chodit do práce, hromadná doprava se znovu zaplnila. To znamenalo opět nárůst, se kterým se ale v Hongkongu dokázali vypořádat. K 17. květnu Hongkong uvádí až neuvěřitelné číslo pouhých 28 nakažených.

KOREJSKÁ REPUBLIKA

I Korejská republika má historické zkušenosti s podobnou epidemií. V roce 2015 během šíření viru MERS (z angl. Middle East Respiratory Syndrome Coronavirus) v zemi zavládl zmatek a poměrně dlouho trvalo, než se ve složité situaci Korejci zorientovali. Zároveň se ukázalo, že tamní nemocniční infrastruktura byla na nedostatečné úrovni.

Jižní Korea byla mimo Blízký východ nejvíce zasaženou oblastí epidemií MERS a zemřelo 38 lidí. Chybou bylo, že země tehdy nezařadila Bahrajn na seznam zemí, ve kterých se daný virus nachází. Když odtud přicestoval první nakažený a obcházel různé nemocnice, nikoho ani nenapadlo, že by mohl mít virus MERS. Mezitím se virus rozšířil.

V nemocnicích byl také velký nedostatek izolovaných pokojů pro nakažené. Nicméně země se poučila. Během současné pandemie byl velmi brzy aktivován krizový štáb, kontrolovány byly všechny přijíždějící osoby a jakmile se potvrdil první nakažený, úřady minutu po minutě mapovali pohyb nakaženého. Tyto informace byly ihned poskytovány veřejnosti.

V únoru, pár dní po prvním nakaženém, příslušné úřady autorizovaly tehdy nelicencované testy. Tyto testy se rozhodli preventivně použít a po třech týdnech od autorizace otestovali již přes 46 000 lidí. V USA bylo pro porovnání ve stejné době testováno pouze 426 osob – v USA a v Jižní Koreji byla první nakažená osoba potvrzena ve stejný den.

ISLAND

Z evropských zemí je na místě zmínit Island, který se vydal oproti jiným zemím poměrně neobvyklou cestou. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že na Islandu netestují selektivně, ale testují kohokoliv, kdo chce být testován, i přes to, že nemá žádné příznaky. Tímto přístupem se Island stal místem, které svým způsobem potvrzuje nebo vyvrací mýty o COVID-19. Data např. ukazují, že zhruba 50 % lidí, kteří byli testováni s pozitivním výsledkem, neměli žádné příznaky. To potvrzuje obavy, že lidé bez příznaků mohou dále roznášet virus.

Kvůli tomuto přístupu má Island poměrně dost nakažených v přepočtu na celkový počet obyvatel. K 18. 5. 2020 bylo na Islandu provedeno procentuálně pětkrát více testů než v ČR. Plošné testování umožnila spolupráce islandské vlády s biotechnologickou firmou deCODE Genetics, která byla schopna vyrobit dostatek testů. Vysoká míra testování tak poskytla reálnější představu o rozšíření viru a tím umožnila i lépe přizpůsobovat jednotlivá opatření.

ZÁVĚR A DOPORUČENÍ

Ze zkušeností z jednotlivých zemí, které lze považovat za úspěšné v boji s COVID-19, lze identifikovat konkrétní příklady dobré praxe.

Předchozí zkušenosti a připravenost. Asijské země, v nichž se daří šíření viru úspěšně čelit, mají zkušenosti s dřívějšími epidemiemi. Zkušenosti tak napomáhají ke zlepšení rozhodovacích procesů a země jsou rovněž po všech stránkách na nové epidemie lépe připraveny.

Zásadní pro zamezení šíření viru je omezení sociálního kontaktu a dodržování hygienických opatření. V tomto směru lze vyzdvihnout i Českou republiku. Nicméně současný (k 17. 5. 2020) počet  28  nakažených  v Hongkongu  lze  považovat  za  obrovský  úspěch  –  Hongkong  je  totiž jednou z nejhustěji osídlených oblastí světa.

V ČR byl nedostatek ochranných pomůcek v počátcích pandemie velkým tématem. Zajímavou inspirací je příklad z Tchaj-wanu, kde bylo lidem umožněno nakupovat ochranné pomůcky dopředu. To přispělo k lepšímu plánování dodávek a také pomohlo zamezit nedostatku zboží.

Důležitá je i oblast testování, a to z kvalitativního i kvantitativního hlediska. Kvalitativně vhodně nastavené testování směřuje kapacity do rizikových skupin – ohnisek nákazy, pomáhá odhalit jednotlivé případy a tím i zamezit dalšímu šíření viru. Vysoká protestovanost z hlediska kvantity pak ukazuje reálnější obraz skutečného rozšíření nákazy, což přispívá i k odpovídajícímu nastavení „tvrdosti“ jednotlivých opatření.

Za příklad dobré praxe z úspěšných zemí lze považovat i přísnou kontrolu dodržování karantény prostřednictvím nových technologií a namátkových kontrol.

Zásadní je rovněž digitalizace zdravotnictví umožňující na základě velkých dat situaci vyhodnocovat, přijímat konkrétní opatření a lépe se připravit do budoucna. K tomuto tématu naleznete více v textu Digitalizace zdravotnictví a koronavirus aneb jak se připravit na příští epidemie?

Napsal Adam Voborník, květen 2020.