Oligarchie, elity, populismus
Institut pro politiku a společnost měl tu čest přivítat v úterý 5. dubna 2016 přednášku uznávaného filozofa, profesora Václava Bělohradského na téma Oligarchie, elity, populismus. Profesora Bělohradského uvedl Jan Macháček, předseda správní rady Institutu. Profesor Bělohradský navázal na přednášku Postdemokracie a antipolitika, kterou pro Institut přednesl v břenu 2015.
O oligarchii, elitách i populismu hovořil v kontextu postmodernity, která má tři základní znaky:
- ustavení kontrodemokracie
- poptávka po vládě silné ruky
- inkluzivita a liberálnost
Postmodernita je charakterizována ztrátou důvěry v elity, mimo jiné kvůli toxičnosti veřejného prostoru. Velké množství často dekontextualizovaných informací (i vinou nových médií) degraduje leadership a proměňuje funkce veřejného prostoru. Ustavuje se demokracie, která místo účasti na moci tribunalizuje veřejné mínění, participace na politice se změnila na její střežení. Prostor mezi tím, co je legální a legitimní se příliš otevřel a elity se jen obtížně opírají o to, co je legitimní, a nemohou získat hegemonii a dlouhodobou legitimitu.
Tato krize liberální demokracie souvisí i s požadavkem demokracie bez politických stran. Silné jsou požadavky na efektivitu režimu, které jdou na úkor reprezentativnosti. Ačkoli je demokracie vláda lidu, každá taková forma vlády je charakterizována vertikální linií, která zajišťuje efektivitu demokratického režimu, po které je dnes ještě více voláno. Každá demokracie má tedy vládnoucí „politickou třídu“, skupinu lidí specializujících se na kontrolu moci, která bojuje za rovnost mezi členy společnosti. To ve svém důsledku znamená, že v praxi jsou všechny demokracie oligarchiemi (což ale platí i o ostatních formách vlády).
Je třeba, aby se vládnoucí skupina (oligarchové) stala elitou (tím, že získá hegemonii). Nové elity se zrodí v řešení trialistických sporů, které definují postmoderní polyarchie (v definici např. Roberta Dahla) a které nahradili tradiční konflikty:
- stát-korporace-multitudo
- sítě-trhy-hierarchie
- přirozenost-reprodukovatelnost-přeprogramovatelnost
- globální-planetární-světové
To, co dnes demokracie ohrožuje nejvíce, je popření její vertikální dimenze – její oligarchického charakteru, a ve svém důsledku strach z oligarchizace. Ty živí především populismus, který je protipólem reálně fungující demokracie. Faktem ale je, že pokud chceme být jako společnost efektivní, nesmíme elitám bránit být elitou, na kterou však aplikujeme určitý hodnotový diskurz a omezíme tak její působení, aby bylo stále možné hovořit o demokratické oligarchii.